|
9. 9. 2016
Bonsai jako Rychlé šípy aneb Pojďte si námi zahrát hru. Několik nadšenců si na Startovači objednalo odměnu s názvem "CD podepsané všemi, kteří se na desce podíleli". A protože nám s deskou pomohli i všichni milí Startéři, prosíme je o podpis. Během příštích měsíců by se měla ke každému z nich do schránky dostat oběžná obálka. Obsahuje 5 bookletů našeho nového CD Z dlouhých poutí a všechny startéry prosíme, aby se nám do nich podepsali. Tužkou, propiskou, pastelkou, fixem, vlastní krví a jakkoli: jméno, pseudonym, přezdívku, obrázek. Nechali jsme se inspirovat Rychlými šípy a jejich oběžnou mincí + názvem desky Z dlouhých poutí. Vyslali jsme proto takto symbolicky naše dítko na dlouhou pouť, ze které se nám, doufáme, v pořádku vrátí. Postupně se oběžná obálka dostane z Čech do Slezska, na Moravu, pak poputuje na Slovensko, vrátí se do Čech a poté se vydá přes Německo až do Lucemburska a zpět. Kde zrovna obálka putuje, kdo se právě podepsal a kdo vytvořil nejhezčí muří nohu budeme sledovat na Facebooku. A do speciálně vytvořeného alba tady na webu budeme postupně přidávat související fotky. Těšte se, i my se už těšíme.
|
|
|
7 pohledů z Volar, 7x poprvé |
|
5. 9. 2016
 Mise Volary přinesla několik unikátů. Poprvé jsme hráli na buzerplace bývalých kasáren (působivé včetně hradby lesů za obzorem). Poprvé se o nás jako produkce staral manželský pár (milé). Poprvé nás hlasitě chválili hned dva stánkaři. Kapelník poprvé dokázal prasknout dvě struny během jedné písně, a tak si poprvé zahrál na kytaru půjčenou od Honzy Žambocha (merci!). Poprvé jsme hráli jako náhrada Václava Koubka, který nepřijel, a tak jsme šli na pódium během několika hodin dvakrát. Poprvé naše vystoupení prokecal skorosenátor David Jan Žák. Jednu paní jsme dojali písní Historka, kterou neslyšela živě čtvrtstoletí. Z Ústí nad Labem přijel bonsajní pamětník Aťa a zpíval. Někteří s námi zpívali i písně, které neznali. Pohledem kapelní ČOI: kofola, pivo, káva, voda i klobása velmi v pořádku. Tak, Koncerte pro svobodné lidi a Bohumile, děkujeme! Foto: Vladimír T. Gottwald
|
|
Otakar aréna v 16 obrazech |
|
 30. 8. 2016
Na budějovickém náměstí je nám blaze. Tentokrát se to blaho dalo místy až krájet. A všimněte si, že některým cellistkám to na fotkách sluší zepředu i zezadu...
Za krásné fotky děkujeme Petrovi Zikmundovi. |
|
25. 8. 2016
Na Mohelnickém dostavníku, jsme prožili mnohé včetně jedné kapelní lásky. Archiv festivalu vyjevil dvě fotografie, kde jsme byli mladí a kde nám to opravdu moc sluší :) Značka: Ponožky v sandálech. Těšíme se na mohelnický návrat, ručně okudlané kraťasy ale necháme doma.
 
|
|
Jak v komnatách jantarových |
|
24. 8. 2016
"Moc příjemné a uchu lahodné," pravila jedna známá o koncertě v Otakar aréně. Zazpíval si s námi dokonce jeden proděkan, velký to milovník opery. Přišli jeden bývalý inspektor ČOI, jeden téměř dvoumetrový výtvarník, jeden slavný spisovatel, Jirka Toman starší a hodně dalších fajných lidí. Všem vám děkujeme, Karlovi D. za zvukosvětelná kouzla... bylo nám s vámi jak v komnatách jantarových. PS: Díky Láďovi Latkovi za parádní rozpálení publika. |
|
(Ne)šťastná třináctka a mrtvej cyklista |
|
9. 8. 2016
 Tak nám poprvé v Telči pršelo. To asi proto, že na doživotní kapelní festivalové Miss jsme hráli potřinácté. Ale mezi kapkami deště nám napadalo hodně hezkých momentů. Bylo nám velikou ctí, že za námi přijel Karel Stralczynský, bratr autora většiny písniček staré Bonsaie. Přijel za námi i druhý Karel a jeho zvuk byl tradičně báječný. Nakonec jsme z Prázdnin v Telči odjížděli nadvakrát. A ten cyklista? Málem nepřežil... Reportáž si přečtěte zde
|
|
|
|
|
|
|
Strana 5 z 37 |
