Bonsaižurnál

11. 2. 2018

Asi začneme věřit na zázraky: „Za pomocí nůžek jsem se šetrně dostal do bublinkové obálky a obsahu, který se postupně sypal ven, jsem vůbec nerozuměl (booklety, známky, samolepky s adresami, složený list papíru s patinou času). Po přečtení průvodního dopisu jsem pochopil,“ napsal Kamil z Opavy. Aby zásilku dopravil, sáhl i po živnostenském rejstříku. Napoprvé se mu vrátila. Napodruhé ji osobně předal dceři Honzy T., ten ji poslal do Jihlavy, odkud nám Radka napsala mail s předmětem Hra, že ji posílá do Chocně. Kamil analyticky zmapoval i cestu naší poutnice. Je třeba ji ještě doručit adresátům s čísly 17, 18, 19, 21, 22, 23, 26, 39, 43, 55, 57. „Na zbývajících 11 mezipřistání je počet známek dostatečný (20),“ shrnul Kamil. Jako jsme dojati. Jirka Toman, otec Putovní Bonsaie, který se na kapelních zkouškách proslavil výrokem ‚Dnes budeme efektivní‘, to okomentoval: „Holt úžasný lidi furt jsou, jen je třeba je najít.“ PS: Jen Jan Cempírek prej bude smutnej, až Putovní doputuje. Neboj, Jene, to ještě potrvá :-)

8. 1. 2018

Jaké to u nás bylo o Vánocích a hned na začátku nového roku? Výživné. Proto ve stručnosti smrskáváme dvě zprávy do jedné. Sezonu jsme zakončili medvědím mlékem, zázvorovým čajem i svařákem. Při hraní na Budějovickém adventu (mrzlo) nám dělali předkapelu Nezmaři. Celkem jim to šlo. Nám taky. Vaškova máma říkala, že hezký. Praskla jen 1 struna, hoboj neladil o 2,5 tónu. Vrhač tepla, letos namířený na Petina záda, přestal při první písni fungovat. Děkujeme Zdeňce Š. za luxusní štrúdl i další dárky. Nad horkými nápoji jsme stručně zhodnotili rok (výjimečný), zahráli tři písně, po Já s tebou žít nebudu nás hipsterský číšník vypakoval. Noc kraj vobchází, smutky Ti rozhází, ani pití s Tebou tak fajn nezachází, a to nám přinesl Ježíšek... A co nám pak přinesl nový rok? Frisco, darovaný vaječňák, čaj, medové arašídy, pistácie. Pistácie i ve výstřihu. Dárešky. Sníh v okně. Tři jakonové písně, 3hlas do nové Vločkovy balady. Zuzka pobazénová prý nefotitelná. První zkouška v roce 19, kde destiláty zatím byly pod kontrolou.

4. 12. 2018

Když jsme před dvěma lety rozjížděli akci Putovní Bonsai, bylo to krásně bláznivé, jako leccos jiného, co vymýšlí náš ex Jirka Toman. Víra v zázrak nás navíc stále drží. Putující booklety nám nedávno podepsal legendární Dušan Vančura, milá Jana z Fajneho Mjesta, která před třemi lety zrušila facebook, i jeden z moravských ultras Honza, který připsal: „Včera mi sem vítr přivál obálku s nějakými Bonsaiovými lístky, tak jsem na ně přidal svůj cejch a poslal je zas dál do Beskyd. Snad na trati se neztratí. Při podpisování vlastní krví nebo tak něčím jsem se nevyfotil, neb nepatřím do národa selfie, ale posílám aspoň rychle zaranžované zátiší. Nechcete nazpívat další album? Třeba by se mi podařilo přemluvit pár přispívajících a booklety by se pak podívaly i za nějaký ten obratník, rovník nebo oceán:) Ať Bonsai hezky roste.“ Jsme poctěni, dojati a víra v zázrak sílí. PS: Jestlipak už dorazily, Vašku Müllere, hombre?

25. 10. 2018

Vzpomínáme na Františka Stralczynského, dvorního autora všech původních Bonsají a vlastně i té naší s číslem tři. Přesně před 20 lety nás ve věku 37 let opustil. Je těžké z jeho textů a života vybrat jednu věc, o kterou by se dnes stálo podělit, protože jich je hrozně moc. Ale asi nejvíce se kapelní historií prolíná jeho „Je v tom poezie žít ze dne na den a ve stoje se učit spát...“ Snažíme se tímhle mottem řídit a život si co nejvíc užít. Díky za inspiraci, Františku.

15. 10. 2018

Sedli jsme na chodník, zaklonili hlavy, otevřeli nápoj... a začali hrát. Tak se spustila 3. srpna první prohraná telčská noc, po ní přišla druhá. Játra přežila, čtyři struny na kytarách nikoli. Zlomili jsme dvě mužská srdce, na což jsme patřičně pyšní. Doporučujeme si v Telči nadvandrovat Vanov pěknou ves a dojet do blízkého lomu. Nedoporučujeme konzumovat Jelínkovo zboží v množství větším než malém. Téměř necenzurovanou reportáž najdete ZDE.