Kontakt

E-mail:
bonsai_c3@centrum.cz

Mobil:
+420 731 207 270 (Vašek)

Adresa pro zasílání dárků:

Václav Koblenc
Sokolská 57
Č. Budějovice, 370 05

Zápisník


Výročák k 20 letům

(Koncert k výročí 20 let, Yamaha, 17. listopad 2018)

image010

Některé věci potřebují odstup. Emocí a promile bylo toho večera prostě příliš. Jako dostatečný čas na odležení se 164 dní jeví. A když 20 let, tak 20 (rozvitých) vět.

1. Guláš velkýho Michala byl famózní, chválila ho i zmlsaná 13letá Anička.

2. Tři violoncella – Peťa, členové České filharmonie a SOČR - zážitek druhu doživotních.

3. Potlesk po úvodních Časech, co se mění, nás rozsekal. A pak zas a zas. Byli jste boží.

4. Přišlo i pár těch, kteří pamatují první koncert v Menze JU. Jak říká Rambo Trautmanovi na konci třetího dílu: „Zestárli jsme, pane, ale jenom trochu.“

5. Kapelníkovi tekla krev. Jinak vše bez zranění.

6. Zuzčiny holčičky zpívají Pro snění stejně procítěně jako maminka.

7. Vločkova buchta byla tak žravá, že do zadních řad dorazil jen prázdný plech.

8. Hrát na sejšnu Františkovy písně pro rodinu Karla Stralczynského, dojetí na druhou.

9. Jirka T. dokonalý: pomohl nastěhovat i odnosit aparát i pípu, písní Tvý smutný oči rozplakal snad i barmanku, bubeníka hodil dom a z mejdanu si pamatuje (jako vždy) všechno.

10. Nejvzdálenější fanoušci dorazili z Ledohradu. Tvářili se spokojeně.

11. Z kazety s prvním koncertem v Menze šlo beze studu pustit jen vítací slovo. A ještě ne celé.

12. Zahráli jsme 32 písní. Rekord drží Zuzka, zpívala ve všech, druhé místo Vašek (31).

13. Nejméně toho po mejdanu naspali houslista Jan a kapelník. Jan usnul dřív. Nechrápal.

14. Peťa se smála do všech stran. Diplom jí dlužíme za excelovou tabulku i za dodání milé barmanky.

15. Basák Libor i bubeník Jan zahráli písně, které nikdy před tím nehráli. Oba skvěle.

16. Nepraskla ani jedna struna. Jägermeister se vypil všechen.

17. „Ten, když za to vezme, to je taková krása,“ shrnul fotograf cellohru Karla Stralczynského.

18. Dostali jsme kapelního maskota.

19. Komorní kvartet kvalitně kouzlil v Bárnyho sonátce pro tři cella a hoboj.

20. Dali jste nám, kamarádíčkové, dary. Děkujeme. Ještě jsme je nevypili.

KDO A CO:

Bonsai č.3: Hosté:

Peťa Dvořáková

Zuzka Králová

Václav Koblenc

Michal Štrobl

Michal Šimík

Karel Stralczynský – cello

Pavel Barnáš – cello

Jirka Toman – kytara, zpěv

Libor Kameník – kontrabas

Jan Drahorád – housle

Honza Kubeš – bicí

Verča a Jíťa – zpěv

Zvuk: Jan Škorec

Foto: Petr Zikmund

České Budějovice, Yamaha, 17. listopad 2018

 
Pražák, Zátopek, Merkur a prasklá basostruna

(České Velenice, 16. listopadu 2017)

prazak zatopek merkur a praskla basostruna 01Anžto leží Velenice na hranicích naší vlasti a koncert se konal v pátek, vzali jsme v úvahu všechny případné atmosférické jevy města před víkendem (naštvaní řidiči, tradiční bouračka, kolony o délce letištních ranvejí...) a jednoduše chtěli vyrazit už ve čtyři z parkoviště od Sportovní haly. Neštěstí nechodí po horách, ale jezdí autem po Českých Budějovicích. Onoho odpoledne vyrazili nejspíš „o něco dřív“ úplně všichni. Staré přísloví říká, že jedna cellistka v autě změní další čtyři lidské životy. Ostatně nejvíce z nás to pocítil kapelník coby ředitel vozu a neznámý pražský řidič. Onen Pražák nám v jízdním pruhu za viaduktem předvedl brilantní „myšku“ a na poslední chvíli se nacpal do zmenšující se vzdálenosti mezi námi a vozem vpředu. Peťa nelenila a zavelela pevným hlasem: „Vytroubit!“, pročež kapelník nelenil a opřel se dlaní do volantového tlačítka s piktogramem klaksonu. Následující výjev nás utvrdil v tom, že pátek je v Budějovicích opravdu zvláštním dnem. Myškující Pražák vystoupil z auta. Nám trochu zatrnulo, basákovi se zatnul sval v očekávání blížících se argumentů ze strany vytroubeného Peťa se pobaveně usmála. Zbytek osazenstva zatajil dech v očekávání blížícího se průšvihu. Pražský řidič kráčel sveřepě k našemu vozidlu, Vašek stáhl s mírně strnulým výrazem v očích okénko a onen řidič...se Vaškovi přišel omluvit!

prazak zatopek merkur a praskla basostruna 02Cesta od Sportovky na Okružní nám zabrala pouhopouhých 30 minut. Dál už to ale šlo jako po másle, kapelní Seat se změnil v Emila Zátopka a Zuzka s Vaškovým telefonem přesvědčuje organizaci koncertu, že zpoždění nebude velké. Všechny folkové orloje jsou k nám naštěstí milostivy a dorážíme včas, aby koncert začal pouze s lehkým zpožděním.

prazak zatopek merkur a praskla basostruna 03Koncert pak proběhl v poměrně uvolněné atmosféře. Basákovi po druhé písni praskla struna, pročež jsme na to všichni koukali jako folkař na koncert Iron Maiden. Avšak zdárně stihl Michal namotat strunu během jediné písně a koncert pak svištěl v poctivém tempu (až na zapomenutou baskytaru ve Skořápkách, kdy nedočkavá kapela nenechala basistu změnit nástroj).

Česko-velenické kulturní centrum Fénix nás uchvátilo několikero věcmi. Ta první byla hned po příjezdu úžasná výstava stavebnice Merkur s nejrůznějšími modely vlaků, letadel a Eiffelovkou s nápisem „Vašek“ na špici. Inu kapelníka si zde skutečně předcházejí. Druhou věcí byl báječný zvuk a nepočetné, zato však zpěvné obecenstvo...a dá-li prozřetelnost Všehomíra, vrátíme se tam rádi.

Zapsal Vločka

 
Jelínek, DJ Koupačka a zlomená mužská srdce

(Prázdniny v Telči 2018)

Jelínek, DJ Koupačka a zlomená mužská srdceSedli jsme na chodník, zaklonili hlavy, otevřeli nápoj... a začali hrát. Tak se spustila 3. srpna první prohraná telčská noc, po ní přišla druhá. Když říkáme, že Telč je kapelní miss mezi festivaly, tak je třeba zmínit, že členové kapely tam letos strávili čtyři noci a mnoho hodin prohráli. Játra přežila, čtyři struny na kytarách nikoli. Zlomili jsme dvě mužská srdce, na což jsme patřičně pyšní.

Rozpálená Kocouří scéna nás přivítala po 15. hodině, s ní srdečně pořadatelé v čele s Matějem a Colombem. Krátce jsme se rozehráli v pořadatelské kuchyňce, kde mistr basu poprvé slyšel novou Vločkovu píseň a kde děvčata s chutí otestovala místní mojita. Lebedila si (děvčata). Souboj folk s violoncellem vs. vedro k padnutí dopadl nerozhodně. Diváci si nakonec - pařáku navzdory - bonsajní pure folk místy i pobrukovali, největší sukces měla ze seriozních písní premiéra Hořké letní noci, napsané a prožité Vločkou. Zaplať folkový Pan Bů za rozprašovač vody vedle pódia. Pro CD si po koncertě přišla i anglicky mluvící dáma, tak jsme zas v Telči rozšířili věhlas českého folku i do valutové ciziny.

Jelínek, DJ Koupačka a zlomená mužská srdceTři pětiny souboru pospíchaly po hraní domů, tak jsme stihli s děvčaty jen pizzu, kterou dochroupala v basistově voze, jenž s sebou do města šťastných lásek přivezl rodinku. Kytarová sekce dobloumala k památnému stromu u rybníka za branou, kde jsme měli v roce 1999 první nocturno. Tentokrát se zde zhmotnil duch starých Prázdnin v Telči: na kamenné hrázi seděla asi desetičlenná parta s kytarami, houslemi, zvučnými hlasy a hrála jak o život. Přidali jsme se k početné grupě, která jim dělala publikum, a při tom stihli probrat vše podstatné (ženy, ženy, ženy).  Když jsme se po hodině rozhodli, že by stálo za to slyšet Hradišťan, došli jsme jen k bráně na nádvoří… za kterou jsme potkali Mauglího s robětem. Hradišťan dělal z dálky našemu družnému hovoru příjemnou kulisu a že dohrál, zjistili jsme, až když se kolem nás začaly valit davy ven.

Nastal čas zkusit, co ty dráty v krku vydrží. První prohranou noc jsme zahájili stylově epydemyckým Kdo by zůstal, a když jsme ji dohráli, zeptal se pán, zda máme na skladě ještě něco takového, že v téhle písni hraje pěkně na basu Lucinka a že by si možná došel pro basu. Došel. Na kontrabas válel krásně a my to brali od starých kotlíkáren až po Mňágu, a když se přidal Klokan z Hlubokého nedorozumění, zabrousili jsme i ke Corpus Delicti. Pan basista jevil se býti spokojeným. Protože jsme se zodpovědně předzásobili vínem, slivovicí a dalšími chlazenými nápoji, někteří z nás hráli trochu méně, ale aktivní skaut z našich řad reprezentoval důstojně. Spát se šlo kolem šesté ranní… teda asi: zdálo se, že svítá, ale slivovice klame.

Jelínek, DJ Koupačka a zlomená mužská srdceTempo sobotního dne určili DJ Koupačka a DJ Vyčpívka. Dlouhá polední snídaně, dlouhé mokré zevlení v blízkém lomu, kde kapelník dlouho váhal se skokem (skočil) a kde jsme vzpomínali, jak se loni koupala i Peťula. Dlouhá odpolední pizza a poklidný přejezd voňavými lesy do Slavonic na festival. Tam film 8 hlav šílenství o ruské básnířce, potom skvělý koncert Anety Langerové, mezitím dlouhé kafe a krátký klábos s milými novinářkami Alenkou a Pavlou. Pak druhá prohraná noc a druhé zlomené mužské srdce, které nám nejdřív děkovalo za písničku od Marien a kolem 3:00 nás šokovalo slovy: „Tak zahrajte toho Napoleona, vždyť je to pěkná píseň“… Zahráli. Je pěkná. Někteří šli spát ještě za tmy, mladší počkali na svítání. Spalo se na intru, spalo se tam tradičně dobře.

Neděle je za mlhou hustou tak... Je jisté, že odpoledne jsme bez šrámů navrátili Michalovi jeho kontrabas, který jsme v Telči střežili a opečovávali. Někde jsme se nejspíš koupali, někdo řídil… Kdosi pravil, že jsme asi v Telči řádili jak černá ruka. Je to pustá pomluva! Poučení?
- Doporučujeme si v Telči nadvandrovat Vanov pěknou ves a dojet do blízkého lomu.

- Nedoporučujeme konzumovat Jelínkovo zboží v množství větším než malém.

- Doporučujeme snídani v cukrárně Celerin a zonku z Kozlovny.

- A hlavně: když nemáte strunu G, natáhněte H.

 
V mohelnickém rauši aneb Petrůvka, Napoleon a Van Goghovo ucho

(Mohelnický dostavník 2018)

01Máme prima basáka. Když je v kapele někdy po hraní lehká trudomyslnost, zahlaholí: „Jsme nejlepší!“ Když jsme mu ale 1. září po poledni volali, že jsme vyhráli hlavní cenu poroty na Mohelnickém dostavníku, zmohl se jen na: „To si děláte prdel!“

Na D1 v pátek kolony přes hodinu, další u Svitav. A my spěchali. „To objedeme,“ řekl kdosi. Skaut Vločka našel hbitě cestu v atlase, navigace se pak s grácií zhostila Peťa. Je fakt, že v žádné koloně jsme nečekali. Je fakt, že když jsme projížděli obcí Pomezí a jeli přes ni asi 10 kiláků, očekávali jsme, že se zjeví nějaké pražské předměstí. Zjevily se Radiměř, Městečko Trnávka, Dlouhá Loučka i Vendolí. Je fakt, že když se objevila cedule vsi Petrůvka, smála se i cellistka. Je fakt, že kapelník jel přes obce jako prase a lesem nelesem. Přežili jsme. A přijeli včas.

Celý článek...
 
Špekáčky, král Miroslav a starostova dcera

(festival Tučínský špekáček, 12. květen 2018)

Je dobré se občas hrdě přihlásit k tomu, že jsme kotlíkáři a pečbuřti. Jsou to naše kořeny. Na Tučínský špekáček jsme se (hlavně kytaristi) těšili i díky slibovanému táboráku. A budiž řečeno hned na začátku, že poslední dvě kytary, které u tamního ohně nad ránem zněly, byly bonsajní.

01Budějovickou čtveřici dovezla zodpovědně do basákova sídla v Roudné Zuzka, načež jsme se pohodlně poskládali do jeho prostorného povozu. Michal řídil skvěle, jeho bravuru při předjíždění kamionů v zúženích na D1 obdivovali všichni. S nutnou kávopauzou jsme přijeli na Hanou zavčasu, takže jsme ještě kolem altánku nad tučínským koupákem stihli krátké rozehrání. Slunce hřálo jako v srpnu, diváků požehnaně. Pamětníci časů na kolej K1 se ještě krátce přivítali s dávným kolejním parťákem Danem (jeho emotivní reakce při hře Městečko Palermo jsou legendární), někdo se posilnil klobásou a šlo se na prkna, která znamenají špekáček.

Moderátorka Blanka Prudilová publikum naladila, a přestože se zvukem jsme se moc neskamarádili, postupně jsme žasli. Diváctvo zpívalo, smálo se, tleskalo náramně, zpívalo i to, co neznalo, a mohutný aplaus po poslední písni zněl jak přílivová vlna. Rozloučili jsme se pozváním na skleničku s Napoleonem a slyšet tučínské, jak zpívají, že opilý tulák bere srdce do dlaní, byl zážitek. Tučínský špekáček získává letos divokou kartu v soutěži Nejlepší publikum roku.

02Tři krásnější pětiny souboru krátce po koncertě pospíchaly domů, vše další pěkné si proto slízli kytaristi. Asi ještě nikdy se v dějinách Bonsaie nestalo, že by nás zastavovali během celého večera diváci a chválili nás (třeba: „To cello, krása...a ta vaše blondýnka, ach...“). Z těch chvalozpěvů žijeme ještě teď. A když jsme zjistili, že jeden divák přijel poté, co slyšel na Rádiu Folk písničku Jemné polohy, a koupil si rovnou tři desky… Kapelník se díky tomu všemu lehce smířil s tím, že plavky vezl zbytečně, neb v bazénu je dvacet čísel a rochní se v něm jen drobotina. Naskládali jsme věci do maringotky, která slibovala útulný nocleh, a šli do víru.

První kus večera jsme strávili hlavně s Danem, který nám mimo jiné předvedl, jak vypít panáka kofoly a tvářit se poté zcela zmaštěně. Vzpomínalo se, že bejvávaly na koleji časy, což vedlo k vytažení kytar. Mezitím jsme ještě poklábosili s Luigim, pořadatelem Okolo Třeboně, který to má do Tučína přes kopec, a po očku jsme koukali na stráň, jak se rozhořel oheň. Trochu jsme váhali, zda pojme folkáče z BU, nakonec jsme se odhodlali. Ještě po cestě nás olíbala a namotivovala jedna mladá dáma, ať že k ohni rozhodně jdeme (pochopili jsme význam úsloví „úrodná Haná“ - vítací rituály mají sympaticky vroucné). Invazi u ohně jsme zahájili Krajinou v tobě od Marien a čekali, kdy přiletí první kámen, místo toho se ozvalo: „A znáte Christianu?“

03Hrálo se té noci vše možné, od rokenrolů přes Kameloty, Křesťana, Hoboes, Lipo až po Mig 21, No name, Kapitána Kida, Nezmary, Luboše Pospíšila i Redla. Děkujeme luxusnímu foukačkáři Lacovi a jeho ženě, která hrála stejně skvěle jako on, všem klukům od kytar, basy i banja. Nad ránem nás kolem ohně zůstalo tak deset to, jak se celou noc zpívalo, poslouchalo a usmívalo, to v nás zůstane na dlouho. Stejně jako jedny smutný oči jedný holky, která – aspoň to tvrdí Vločka – znala i naši písničku 13. pátek. Odcházeli jsme od ohně poslední a zatímco kapelník zkusil v maringotce chvíli spát, Vločka vybaven vařičem „kolíbkou“ na spaní rezignoval a navařil výtečnou snídani.

04Po cestě na vlak do Přerova si chlapci říkali, že se díky Tučínu ocitli v zemi krále Miroslava, která oplývá zpěvem, vlídností, úsměvy a kvalitní kořalkou. Plán zní: chce to hanácké turné!

PS: A starostova dcera? No co vám budeme vyprávět...

 
«ZačátekPředchozí1234567DalšíKonec»

Strana 1 z 7