Nejbližší koncerty

27. 3. 2019, 19:00
Literární kavárna Měsíc ve dne

Koncert na přání. Jen my4 a vy. Od srdce k srdci přímá linka. Žádné dráty ani reprobedny. Prostě skoro jak u ohně. Kapacita omezena na 30 míst. V ANKETĚ hlasujte pro 15 písniček, které chcete slyšet nejvíc. Budou. Buchta bude. Zonky budou. Závazné rezervace na mail bonsai_c3@centrum.cz Vstupenky předáme osobně.

 

5. 4. 2019, 20:00
Český Krumlov, klub Ántré

V den, kdy se narodil Herbert von Karajan a Karel IV. byl v Římě korunován římským císařem, naplno zahájíme novou sezonu. Společný koncert s vokální kapelou Pětník, která na Mohelnickém dostavníku vyhrála ještě víc cen než my. Vstupenky ZDE. Koncert přesunutý z 1. března.

 

10. 4. 2019, 20:00
Olomouc, Český rozhlas

Koncert ve velkém studiu Českého rozhlasu Olomouc. Je to dárek za Cenu ČRo Olomouc, kterou jsme získali loni na Portě. Poprvé budeme hrát v Olomouci. Poprvé se bude náš koncert přímo streamovat na youtube. Značka: čekáme tučínský fanklub :)

 

Kontakt

E-mail:
bonsai_c3@centrum.cz

Mobil:
+420 731 207 270 (Vašek)

Adresa pro zasílání dárků:

Václav Koblenc
Sokolská 57
Č. Budějovice, 370 05

Nebezpečná pohoda v Rybě, co je naruby

V Českých Budějovicích, 17.6.2009, 20:03

Za postupného vysychání čerstvých dojmů z koncertu, či spíše z až nebezpečně pohodového setkání v Kočce, zvěčňuji pro další generace některé, na které jsem ještě nestačil zapomenout. Na cestu jsme se opět tradičně rozdělili do dvou skupin. Skupina číslo 1, vedená Jirkou a čítající jednoho člena, se vypravila z Budějovic do Prahy oklikou přes Plzeň. Stihla při tom využít různých forem dopravních prostředků (jak silničních, tak i kolejových pozemních a undergroundových). Druhá skupina (tím nechci říct, že by byla nějaká podřadnější, je to jen čistě pro rozlišení), se s většinou nástrojů a s pracně namontovanou basou na střeše vydala přímo. Zatímco 1. skupina si užívala prostorných dopravních prostředků a služeb stewardek, druhá již v Češňovicích přehodnocovala zasedací pořádky neboť se base asi na střeše pranic nelíbilo a tak se tam stále nepříjemně vrtěla, a tak si jí páníček raději vzal dovnitř auta a zbylí členové kapely ji za jízdy byli nuceni objímat, aby se z toho střešního šoku dostala.

Z ničehož nic nám vyplynulo, že naše vystoupení pojmeme opět interaktivně a tak byl skalním kamarádům přítomným ještě před začátkem koncertu zadán úkol nelehký, řekl bych až záludný. Sestavit z písní v našem repertoáru program pro přicházející večer. Doporučuji vyzkoušet i ostatním kapelám, protože to má několik výhod. Předně si diváci za program mohou sami a tak nemohou uplatňovat nárok na vrácení vstupného. Druhotně se na pódiu užije hodně legrace, protože máte jen jeden list uprostřed souboru, na který potažmo ještě ani nevidíte díky kapelníkovým dioptriím, a tak probíhá souběžně s hraním muziky i hra na „tichou poštu“.

Hned při začátku Vašek tak dlouho avizoval originální flétnový duet, až opravdu originálně zapomněl v druhé půli nastoupit a na konci to dokonce z výrazů obličejů duetistů vypadalo tak, že se snaží jeden druhého přefouknout a mít poslední písk. Možná i právě díky tomuto začátku se na pódiu rozhostila nebezpečná pohoda a pocit příjemna, z velké části taky způsoben tak nějak domácím prostředím a naslouchavým publikem, takže se Jirka občas ke konci písně zasnil a zapomněl zpívat, Tomáš si před písní zodpovědně připravoval na svůj part smyčec, ale pak ho zapomněl použít, Vašek pro změnu chtěl napodobovat Peťulu při hardfolkové předehře ke Kamarádovi, tím že pohazoval hlavou, zapomínaje ovšem, že ve vlasovém porostu se s Peťou nemůže měřit a Živana občas odskakovala z pódia pro nějaký rytmický nástroj či flétnu a občas také našeptávala na obě strany, jaká že píseň se bude teď hrát. A tomto duchu a se skvělým zvukem jsme se nečekaně brzo prohráli ke konci naší části, ale ještě těsně před koncem jsme stačili v Dušanovi objevit člověka s minimálně platinovým srdcem, když kapelníkovi nezištně zapůjčil ladičku a Jirkovi by býval zapůjčil i svůj kapodastr, kdyby ho Jirka v poslední chvíli nenahmatal v kapse.

O přestávce, kdy jsme začali neklidně očekávat nástup Šantré, objevil se nejmenovaný kapelník v ruce s nápojem, který Jirkovi nápadně připomínal tekutinu se stroužky česneku u dna, ale po ochutnání uznal, že to bude spíše Aloe Vera. Dále došlo v pauze na navazování nových i starých kontaktů, debaty o možnostech uchovávání nejmenované „veselé rostlinky“ uvnitř golfových míčků a další podobně závažné problémy.

Po nástupu Šantré bylo vidět, že se atmosféra v sále ani na podiu nezměnila. Inka občas nahrazovala nepřítomného perkusistu hraním na barovou stoličku, ať už rukama či kymácením se, chlapci u nástrojů se při hraní „starších, odstrkovaných a neprávem opomíjených písní“ dobře bavili někdy i vytvářením nových verzí. Ince jako šansoniérce na barové stoličce při zpěvu se skleničkou vína v ruce jste věřili jako obvykle každé slovo, takže jediným důkazem její hlasové indispozice ohlašované na začátku byl kašel, kterým vyplňovala mnohé pauzy mezi písněmi. I přes toto všechno nakonec k velké radosti publika při přídavcích došlo i na Skořici, pro kterou, jak slibovala ještě před začátkem večera, zaskočí spíš vedle do krámu. Na úplný konec píseň Konce konce neměla, a tak si budeme muset na dokončení počkat na nějakém příštím koncertu.

Po všech naprosto pozitivních zážitcích jsme ještě vedle v baru stačili porozprávět, kytarová sekce obzvláště s Milanem Martínkem z Bíle nemoci, se kterým jsme probrali mnohé hudební věci při vzájemné shodě, že jsme Bonsaí zasažení asi tak podobně přibližně úplně stejně. Poté se druhá skupina odebrala zpět na jih Čech, kdy cestou kolem Soběslavi museli překonat mlhu hustou tak, že by se dala krájet (že by vedlejší efekt momentálně běžícího večerníčku?), a pak v pořádku přistáli bez ztráty kytičky u svých domovů. Avšak první skupina, vedená Jirkou a čítající stále jednoho člena, se ocitla u jedněch dobrých lidí, kteří mu poskytli nocleh na otomanu a jako bonus mu k tomu věnovali lesní pannu….