Nejbližší koncerty

20. 2. 2019, 19:30
Lišov, kino Svět

Rádi jsme přijali pozvání od Rybníkářů do jejich pravidelného pořadu v klubu Nanečisto. Hraje se akusticky, losuje se řada ocenění, v kapelním fondu máme ještě pěkný hrneček. Hrát budeme hodinu, bude asi i nějaká předpremiéra.

 

1. 3. 2019, 20:00
Český Krumlov, klub Ántré

V den, kdy se narodili Frédéric Chopin i Justin Bieber, zahájíme novou sezonu. Společný koncert s vokální kapelou Pětník, která na Mohelnickém dostavníku vyhrála ještě víc cen než my. Vstupenky ZDE.

 

Kontakt

E-mail:
bonsai_c3@centrum.cz

Mobil:
+420 731 207 270 (Vašek)

Adresa pro zasílání dárků:

Václav Koblenc
Sokolská 57
Č. Budějovice, 370 05

Moravský křest, dlouhá pouť, 900 kilometrů a 2 pokuty

Tento příběh je pravdivý aneb Jak dostat za 10 minut 2 pokuty… Měli jsme skvělý plán: sraz v 8.30, po poledni za Brnem, v Hradci nad Moravicí s velkým předstihem. Jirka přijel z Lucemburska pro sichr již dva dny předem, Vašek i Peťa si vzali dovolenou. Jenže… Pro našeho vzácného hosta Libora Kameníka jsme si potřebovali půjčit kontrabas, aby ho nemusel tahat Pendolinem a dalším milionem vlaků z Prahy až za Opavu. Basu přislíbili kamarádi z Epydemye (děkujeme). Jenže. Epydemik, který měl kontrabas přivézt, v pátek v 8.00 na Jihočeské univerzitě do telefonu několikrát zopakoval "do pr…“. Skvělý časový plán se začal rozpadat: pro basu se jelo na otočku do Týna nad Vltavou. Sraz se posunul k 10. dopolední. Jenže… Po šesti minutách stání na blikačkách u velkého budějckého OC dostal kapelník první pokutu, a rovnou za dva přestupky: zákaz zastavení a típnutí cigarety na chodníku. Dobře mu tak. Když Jirka a Peťa dorazili, nalodili sebe, kytaru i cello a kapelní Seat se rozjel. Jenže rozjelo se za ním i policejní vozidlo. Po 500 metrech nás zase zastavilo: "Víte, proč? Máte propadlou technickou!" Měl pravdu, pomáhač a chránič, technická platila do 23. června a již plných deset hodin se psal 24. červen. "Máte u sebe hotovost? Tak za 500."

01 Bonsai krestTak jo. Za zbylý peníz jsme natankovali, doplnili hladinu kofeinu a kolem 10.30 jsme konečně míjeli ceduli České Budějovice. Jenže… Asi po 15 minutách se na palubní desce rozsvítila kontrolka autobaterie a volant zatuhl. Peťa s Jirkou akčně sehnali servis ve Veselí, kam jsme s vypětím zbylé autoenergie dojeli. "Máte prasklej řemen," hlásí technik. "Tak odpoledne to budete mít hotový…“ Odpoledne? Proboha, v 18.00 křtíme desku za Opavou!!! Ještěže má Jirka hodné kamarády, kteří mají ještě hodnější rodiče. Po půlhodinovém telefonování na možná i nemožná čísla nás zachránil Míra Louma a jeho vážené rodičovstvo. Díky, Míro! S basou, cellem, kytarami a tunou dalšího haraburdí jsme se nalodili do jejich červeného Passatu, Jirka se smířil s tím, že jako zvláštní host kapely nejen odehraje celý křest, ale odřídí i celou cestu. Podruhé jsme natankovali, podruhé doplnili hladinu všeho potřebného a jeli.

A zatím kdesi kousek za Prahou… Pendolino, kterým míří na Moravu basák Libor, stojí a nabírá zpoždění. Je jasné, že v Olomouci, kde ho máme naložit před 14. hodinou, budeme při nejlepším o hodinu později. Ještě že jsou ty chytré telefony. Peťa nalézá vlakové spojení, díky němuž bude Libor na místě činu asi dřív než my. Nakonec opravdu byl: ten jeden přestup, na který měl asi 20 vteřin, zvládl s elegancí sobě vlastní.

A zatím kdesi kousek před Hradcem. Hodně ošklivá havárka, auto v potoce, střechou dolů. Míša, která míří na křest po své ose, neváhá a běží na pomoc. A že bylo pomoci zatraceně zapotřebí! Nakonec přilétá vrtulník…

A zatím kdesi na D1… Koupeme se v potu, teploměr ukazuje 36. Jsme na dálnici přesně v době, kdy jsme tam za žádnou cenu být nechtěli. První velká zácpa před Vyškovem, "musíme to opravit", my to teda musíme objet. Jestli stihneme začátek křtu, nevíme. Telefony se žhaví, řešíme, zda nemůžeme hrát později… nemůžeme. Jirka zachovává klid, na benzince dohušťuje ruční pumpou levé přední kolo, ani kofolu koupit nechce. Zdoláváme i další kolonu u Olomouce a světe div se, v 16.40 brzdíme u vlakáče v Hradci n. M., kde s úsměvem přisedne basák Libor, a řítíme se k zámku.

A zatím na zámku… Někteří se převlékají do slušných nezpocených oděvů, ladíme, nosíme věci na scénu. Holkám to náramně sluší, pánové působí důstojně. Jedno pivo do nás zasyčí jak nic a v půl šesté již přichází mistr zvukař Karel Dřínek a vytváří nám na pódiu luxusárium. Dokonalá příprava při zvukovce, empatie, vtípky, profi přístup, prostě Another Sound. Kamery TV Noe jedou, začínáme Historkou. Hrajeme i zpíváme naplno, až se sami divíme, z jakých zásob čerpáme energii. Libor krotí půjčený bass tak, že to bere dech. Novou desku Z dlouhých poutí křtíme vodou z táborského rybníku Jordán (je svátek sv. Jana Křtitele), šéf festivalu Hradecký slunovrat Vašek Müller drží krátkou a zábavnou kmotřící řeč. Končíme přesně načas Horoskopem.

Několika novým fanouškům se (někteří) lehce dojatě podepisujeme na cédéčka, zvláštní věnování dostává Kája Dřínek, díky němuž se z našeho křtu stala Událost. Dojetí se mísí s nadšením, úsměvy a nevěřícnými výrazy typu "My jsme to stihli…“ Překotně si sdělujeme dojmy, ale na budějovickou posádku a pražskou bassposilu sedá únava, a tak místo velkého paření před půlnocí malátně a vesměs střízliví usínáme v Betlémě, jak se zove nám určená ubytovna v Žimrovicích. Jediná, kdo zachraňuje kapelní čest, je tak Míša, která se obětuje a reprezentuje na mejdanu.

Sobotě vládnou dílem DJ Koupačka a DJ Vyčpívka, dílem lezení po skalách. Jen Libor jede ráno zpátky do Prahy, během víkendu ještě stihne hraní v Karlových Varech a pak v Brně, po víkendu tak má na kontě 1500 kilometrů! Je to démon a patří mu naše hluboká úklona. Vracíme se v neděli, jede se hladce, občasným dešťoprůtržím navzdory, Jirka řídí tak spolehlivě, že kapelník celou zpáteční cestu prochrápe.

Folkový Pan Bů nás má asi rád. Tak mu děkujeme (ale jednou za deset let stačí, ju?:).
PS: Poučení na závěr? S prasklým řemenem na Seatu Alhambra se dá ujet 15 kilometrů.