Nejbližší koncerty

28. 4. 2018, 20.00
Praha, Balbínka

Po 14 měsících se vracíme do caput regni, prvně v dějinách souboru okusíme genia loci Balbínovy poetické hospůdky. Naším ctěným hostem, na nějž se tuze těšíme, je Kalandra 21. století: Marcel Kříž.

 

12. 5. 2018, 16.00
Tučín u Přerova,areál koupaliště

Festival Tučínský špekáček. Na programu kapely Tučňáci, JZB, Špunt, eMbéčka, Gympleři, Lokálka, Poutníci a taneční country skupiny, moderuje Blanka Prudilová. Prvně v dějinách budeme možná spát v maringotce :)

 

26. 5. 2018, 15.00
Vodňany, náměstí Svobody

Koncert na akci Rybářské dny. Rybářský trh s programem, v němž bude bubenická show, folklorní soubory, Tichá dohoda, Miro Žbirka, Pekař, mistr světa ve hře na pilu Petr Dopita a ve 22 ohňostroj. Vstup zdarma.

 

Kontakt

E-mail:
bonsai_c3@centrum.cz

Mobil:
+420 731 207 270 (Vašek)

Adresa pro zasílání dárků:

Václav Koblenc
Sokolská 57
Č. Budějovice, 370 05

O kapele

Skupina vznikla na podzim roku 1998, založili ji studenti Jihočeské univerzity. Rozvíjí odkaz folkové Bonsaie, která v letech 1983 a 1984 získala Portu. Její poetické písně psali František Stralczynský a Tomáš Poláček. Snažíme se vzkřísit a oprášit jejich písně. Hrajeme je po svém, nejsme revival kopírující notu po notě. Trojka v názvu značí, že jsme třetí, kteří těmto písničkám vdechují život. Po rozpadu Bonsaie vystupoval totiž František Stralczynský pod stejným názvem s proměnlivou partou muzikantů. V repertoáru mírně převažují písně Bonsai, čím dál víc se ale objevují vlastní autorské pokusy.

Máme za sebou účast na festivalech Prázdniny Telči, Zahrada, Mohelnický dostavník, Folková růže, Folkové prázdniny, Muzika aj. Koncerty pácháme rádi na budějovickém náměstí, u spřátelených kapel a pak tam, kam nás poškrábaný Seat Alhambra doveze, kam kdo z nás dostopuje, vlakem se dokodrcá, autobusem dojede, po svých se doplazí či na bicyklu dospurtuje. Je nám dobře leckde: na hradním nádvoří, v amfiteátru, v divadle, v čajovně, v kostele, v lázních i na chatě v lůně šumavském. Slávu českého folku občas šíříme rovněž v zahraničí, najmě jako pouliční muzikanti.

Napsali o nás

Stručná historie v datech

2016

První zásadní věc: začali jsme znovu hrát. Jako trio, kdy Vaška s Peťou doplnila zpěvačka a kytaristka Michaela Králová. Několikrát nás skvěle podpořil coby host kontrabasák Libor Kameník. Další zásadní věc: oslavili jsme 18. narozeniny, ke kterým jsme si nadělili CD Z dlouhých poutí. Zčásti deska navazuje na kapelu Bonsai, zčásti přináší naše písničky o městech (ne)šťastných lásek, rozmilovaných srdcích i o voňavých náladách z tónů. Plnoletost jsme si připomněli velkým koncertem (a návratem na místo činu) v Menze JU, jehož večírková část skončila po 7. hodině ranní. V Menze jsme zároveň pokřtili desku. Poprvé jsme tento rok hráli v Českých Velenicích, Hradci nad Moravicí i na Buskers festu.

2015

Kapelní pauza. Jedinou výjimkou byl koncert v Otakar aréně, kam přijel jako host Jirka a kde se v předpremiéře představila zpěvačka Míša Králová. S podzimem se začíná zvolna zkoušet a plánuje se návrat na koncertní kolbiště, jen je zatím nejasné, v jaké sestavě. Začínáme ve studiu Petra Michala dokončovat naše dobře uleželé nové CD...

2014

Kapela si naordinovala oddechový čas. Hráli jsme jen třikrát: na benefici pro prachatický hospic, se Zuzkou v Otakar aréně a poctilo nás, že jsme byli přizváni na křest dvojalba starých nahrávek Bonsaie, které vydalo nakladatelství Galén. Ve složení Peťa, Zuzka, Jirka a Vašek jsme dojeli do Prahy i na speciální zkoušku k Bílé nemoci, kde jsme potkali Zdeňka Hříbala, Jirku Podzimka, Áju Sukovou a další. Křtící večer v Malostranské besedě byl nezapomenutelný: Bonsai v několika proměnách včetně zpěvačky Evy Kulichové, jako hosté pánové z Nerez, Wabi Daněk i Jaromír Nohavica, který zahrál na Vaškovu kytaru. A na závěr Na skleničku s Napoleonem. Životní zážitek. Jirka se tento rok definitivně rozhodl pro život a srdce v Lucembursku.

2013

Rok jsme zahájili v hudební škole Yamaha velkou rozlučkou s Žížou a Tomášem. Zpívalo se do rána. Káru jsme pak tlačili ve třech (Peťa, Vašek a Jirka), jako trio jsme měli premiéru v Pardubicích a bylo to půvabné. Poprvé v historii jsme ten rok měli společný koncert s kapelou Jarret, poprvé jsme hráli při evangelické bohoslužbě. Jako hosté s námi na některých koncertech zpívaly Zuzka Březinová, Andrea Líkařová a Jana Sedláčková, jimž patří dík. Jirka si hodně užil obří pódium na festivalu Den v Budvaru, kde jsme hráli pro pár našich ultras pro stovkyprázdných pivních přepravek.

2012

Při pohledu do historie je to zjevné: sudé roky jsou pro Bonsai č.3 zlomové. Ten s dvanáctkou na konci přinesl tři klíčové body. Zjara jsme zvítězili na jihočeské Portě a zpívali pak plnému amfíku na finále v Řevnicích. Na podzim se rozhodli pro jiné hudební a životní cesty zpěvačka Živana Stupková a kontrabasista Tomáš Široký. A v zimě jsme začali po 10 letech natáčet nové plnotučné album. Ve vzpomínkách zůstává voňavé konopné pole u Slavonic, obchod roku z Telče, kde kytaristé vyměnili orezlou strunu G za dvě dobře chlazená piva, a také Folkové Chvojení, festival - zjevení, kde se společně zpívá do rána a kde se povedlo vzkřísit portovního ducha 80. let. Rok Hada vítáme jako trio...

2011

Pronikáme do TV: natáčí nás na koncertě v Českém rozhlase, díky čemuž nás objevuje překvapivě velké množství lidí. Dvakrát v rozmezí pěti měsíců koncertujeme v Otakar aréně neboli na budějovickém náměstí. Je to Zážitek, v srpnu pod zamilovanými lampami, v prosinci s punčem. V Uherském Hradišti nám dělá předskokana Vlasta Redl. V Telči získáváme prvního fanouška z Japonska. Zvuk kapely barvíme občasně harfou Terezy Stupkové. V Budějovicích nacházíme příjemný koncertní sálek v hudební škole Yamaha, kde mejdan trvá do ranních hodin. Zabodáváme praporky do dalších nových míst: Dačice, Horní Dubenky, Jablonné, Volyně... Rodí se nové písně a je jich tolik, že je ani nestíháme nazkoušet...

2010

Hlavní počin roku tvoří Demáč 2010, který vysíláme květnovým křtem do světa. Daří se i v soutěžích: přes Konkurs pronikáme do finále Zahrady, Nottingham boduje na Portě, pročež jedeme na finále do Ústí, a na Muzice v Hrádku nám připadne stříbro. Získáváme dva občasně stálé hosty, Terezu Stupkovou na klávesy a cellistu Pavla Barnáše. Mezi 30 koncerty zabodáváme praporky do řady nových míst: Borovany, Chelčice, Kamenice, Landštejn, Plasná, Střelice... V listopadu se mohutně loučíme se Solnicí, která končí. V Telči hrajeme 13. v pátek píseň 13. pátek. A Jupp nás konečně poučí, cože to hrajeme za žánr: pure folk.

2009

Naprosto zásadní datum tohoto roku má v sobě tři dvojky: 22. 2. Toho dne objevujeme v Solnici novou Zpěvačku Živanu. Tím zároveň zcela pohlcujeme duo z Dětské Porty Stupková – Toman. První koncert s námi Žíža hravě zvládá už dva měsíce poté. Těch poprvé je povícero: prvně navštěvujeme Petiny rodné Heřmánkovice za účelem kapelního tmelení. Prvně též exportujeme bonsajní folk do Německa a na Slovensko. V Telči rozvíjíme tradici prohraných nocí a prvně tam hrajeme, díky turistům, za eura. V září mizí Jiřík na roční Erasmus studium do francouzského Perpignanu, pročež dočasně vyrábíme kvartetí verze písní. Množí se vlastní pokusy. Zvuk nové sestavy zaznamenáváme koncem prosince na Demáč 2010 u Petra Michala.

2008

Tento rok lze shrnout jedním slovem: zpěvačka. Po 10 letech totiž z kapely 1. ledna odchází Zuzka. Loučíme se s ní v Trocnově, kde nostalgii rozháníme na trampolíně. Novou zpěvačku marně hledáme přes inzeráty, na festivalech, po známých i po barech. Na jaře opouští kapelu Martin, v červenci je naopak nalezen, proohněn a přibonsajen kontrabasák Tomáš Široký. Kapelní soustředění si bere na bedra Jirka a zvlčilé folkové smečce dává napospas krásné stavení v Kostelci, které kupodivu náporu odolává. Na podzim padne rozhodnutí, že začneme hrát a budeme doufat, že se Zpěvačka zjeví. První koncert po pauze 13. prosince v Solnici, kde poprvé zazní kapelníkova píseň Nottingham, vrcholí mejdanem do kuropění...

2007

V lednu se rozhodujeme zachytit aktuální zvuk souboru a natáčíme v budějovickém studiu Petra Michala demo Odzvonili ticho se čtyřmi písněmi. Začínáme opět víc hrát, jsme poctěni pozvánkou Nezmarů do síně Otakara Jeremiáše, užíváme si noční sejšny (jeden z nejhezčích na Trampské notě Padochov a několik prosejšnovaných nocí a uvítáných ranních sluncí v Telči...). Do mapy nových enkláv, kde se začaly pěstovat Bonsaie, jsem špendlíky připíchli k Bechyni, Letohradu, Milevsku a Padochovu. Na podzim nás však opouští Fófa (návrat na Moravu) a Jeník s basou (časové a rodinné důvody). A jsme zase čtyři, jako před 9 lety. Hledáme směr, kterým své tóny a hlasy dále ubírati...Zásadní datum: 8. prosince se zjevuje a vzápětí do kapely vstupuje Jirka Toman.

2006

První koncert nové sestavy: 11. 4. 2006 v Menze s Janem Matějem Rakem. Aby se kapelní omladina otrkala, vyrážíme na krajské kolo Porty ve Strakonicích a prožíváme tam jeden z nejkrásnějších jammů. Poprvé na festivalu Okolo Třeboně, poprvé (a naposled) na zábavě v Horní Vltavici, kde se o prostor dělíme se souborem Netolička a naše děvy čelí lačným vesničanům. Poprvé hrajeme na budějovickém náměstí, a to hned dvakrát v rozmezí pěti dnů: na Dni bez aut a oslavách MF DNES. Obnovujeme tradici kapelních soustředění, tentokrát víkend plný divů ve vsi jménem Zlámanec u Uherského Hradiště.

2005

Po návratu Zuzky z Anglie se kapela probouzí z klinického spánku a zaceluje rány. Místo Skřeta nastupuje Filip Soviš alias Fófa, snad ještě ukecanější, nicméně barvou hlasu svému předchůdci velmi blízký živel, učitel, beznadějný poděs. Kytary a navrch mandolíny se chápe Martin Střelec. Zvuk obohacuje bezpražcová baskytara Honzy Srbeného, zkušeného countrymana. Pilně se zkouší, dílem u Vaška doma, v suterénu jedné vily, u Honzy na chatě a u Martina v práci, do repertoáru se zvolna dostávají i smělé autorské pokusy Fófy s přispěním Vaška. Začínáme se opět rozhlížet po koncertním a festivalovém kolbišti.

2004

Zuzka opouští českou hroudu a na rok a půl au-paiří v Londýně. Skupina zkouší hrát bez ní, ale po jediném koncertě, v březnu v Menze, podléhá klinickému spánku. Jako první odchází zakládající člen, kytarista a zpěvák Honza Mauglí Přeslička, který zakládá veleúspěšné trio Epy de Mye. Další člen, perkusista Tomáš Skřet Pasterný, jej zanedlouho následuje, po studiích a anabázi v Dublinu se vrací na rodnou Moravu. Zbytek kapely, ergo Vašek a Peťa, v onom zmrtvělém mezidobí občas zkouší, drnká, haleká a snaží se nezahálet ani nekrnět. Vznikají i nové aranže a kusy písní, například v zámecké zahradě na Kratochvíli pod dohledem pávů a spol.

2003

Na události zatím nejhojnější rok. Nejvíc koncertů (26). Jímá nás posvátná úcta, když vstupujeme na prkna Malostranské besedy. Hostujeme na derniéře starého Načasu, necháváme se opojit ovacemi při koncertě s Poupaty v jejich pardubickém domovském sále. Poprvé v Ústí nad Labem, rodném městě pana kapelníka. Natáčíme demo Proměna s Kájou Dřínkem a díky jeho aranžérským nápadům dosahujeme zatím marně kýženého zvuku. V září přichází rána: Mauglí se Zuzkou se rozcházejí, Zuzka plánuje odlet do Anglie. 10. 12. v Menze poslední koncert staré sestavy.

2002

Přelomový rok. Vydáváme první CD Historka, křtíme na podzim v narvané Menze za kmotření Jana Matěje Raka a Žofky menzovním čajem. Postupujeme na festivaly Zahrada a Folková růže. V květnu se rodí spolupráce se zvukařem Karlem Dřínkem, která trvá dosud. Ten nás taktéž zachraňuje coby kytarista na prestižních Vánočních prázdninách v Telči, kam po nadměrné konzumaci kuřat a kořalky nedorážejí Zuzka s Mauglím. Dobýváme Brno, klub Leitnerka, díky kapele Onen svět.

2001

Druhá zásadní změna v sestavě: Kapelu v květnu opouští cellistka Milena a u smyčce ji střídá Peťa Dvořáková. Ani ne po měsíci zkoušení absolvuje ostrý křest v luhačovickém hotelu Ogar a následnou noční spářku. Stává se jedním z pilířů, či spíše pilířek souboru. Poprvé okoušíme atmosféru Konkursu Zahrady, v Jihlavě. Jedno z vůbec nejkrásnějších hraní, festival Muzika v Hrádku u Rokycan: na hlavní scéně, za deště, s výpadkem proudu, aplausem plného amfíku a nádherného zvuku Rendy Caise.

2000

První koncerty mimo Budějovice. V únoru křest ohněm v pražském nahrávacím studiu Bevox. Starají se o nás a řadou cenných rad jakož i kaskádou vtípků zaopatřují mistři zvukařští Petr Benesch a Aleš Tvrdek. Výsledkem několikadenního úsilí je demo s pěti písněmi, v jedné hostuje ornitolog, rocker a Vaškův spolubydlící Honza Riegert. Rodí se dodnes trvající pouta s kapelou Načas a Žofkou Kabelkovou. Menza JU se stává domovskou scénou, za laskavého dohledu její šéfové paní Mouchové a šéfa koleje K1 Jiřího Pražáka. Dobyty festivaly Mohelnický dostavník a Folkové prázdniny. U bonga střídá Davida rodák z Třebíče, Tomáš Skřet Pasterný, a rodí se čtyřhlas. Adept na nejkurioznější hraní: festival Topolanský dvorek u Olomouce. Díky zavařenému motoru Škody 120 dojela kapela o dvě hodiny později, hrála pro několik mírně přiopitých účastníků country bálu a zpátky museli někteří stopem, neb termostat ne a ne poslouchat.

1999

První dva koncerty v Menze JU, o zvuk se starají nadšenci ze salesiánského střediska. První festival Náměšťská placka, tamtéž první pojeb od zvukaře (Neladí ti géčko!), poprvé na Prázdninách v Telči, láska na první dotek. Naplňuje se tajný kapelníkův sen, sestavu obohacuje viloloncello: pardubická rodačka Milena Janáčková, které, respektive jejíhož futrálu si Vašek všiml, když ubytovával studenty.

1998

Na VŠ kolejích v Č. Budějovicích zakládají kapelu Zuzka a Vašek. Bonga se ujímá David Hiner a kytary nejdříve Petr Zejda, jehož po třech měsících střídá Mauglí. První zkoušky na 7. patře koleje K1, první vystoupení pro studenty v TV místnosti koleje K3.