Nejbližší koncerty

19. 6. 2019, 17:00
ČB, Vatikán, Lannova třída

Na Buskers festu zavzpomínáme na časy pouličních hraní u Bodamského jezera v Lindau a hučku plnou západních marek. Klobouka pamětníka bereme s sebou, tak si připravte drobný :)

 

29. 6. 2019, 10:00,
Řevnice u Prahy, lesní divadlo

Semifinále festivalu Porta. Na scéně Na hřišti, kam je vstup zdarma, zahrajeme tři písně a pak záleží, co na to folkový Pan Bů a porota. Večer hrají na hlavní scéně Cop, Pavlína Jíšová, Petr Bende či Nezmaři.

 

4. 7. 2019, 19:00,
Lhota pod Horami, venkovní areál

Koncert na akci Sraz Lhot a Lehot. Přijet má na víkend několik tisíc lidí. Program nabízí kapely Argema, Parkán, Votom, Strakoničtí dudáci, Jana Rychterová a banda, dechovku, zumbu, dílny pro děti, divadla i čajovnu.

 

Kontakt

E-mail:
bonsai_c3@centrum.cz

Mobil:
+420 731 207 270 (Vašek)

Adresa pro zasílání dárků:

Václav Koblenc
Sokolská 57
Č. Budějovice, 370 05

Dva různé dny

V Jindřichově Hradci se do jihočeského kola Konkursu zahrady přihlásilo šestadvacet kapel, a tak se pořadatelé (pro mne personifikovaní do dvojice Pavel Jarčevský a Milda Vokáč) rozhodli nelámat věc přes koleno a udělat přehlídku dvojdenní. Konala se tedy ve čtvrtek 21. března a o den později.

Přiznám se, že první den jsem při ní moc důvodů k radosti nenalezl. Sál místního Domu dětí a mládeže měl takové akustické vlastnosti, že změnil téměř cokoli v jednu velkou bakuli neurčitých zvuků. Zvlášť když pořadatel v (podle mého soudu nešťastném) hnutí mysli zařadil na tento den všechny folkrockové formace s bicími a k nim countrymany. A tak mne sice potěšil scat Milušky Hrdličkové v zahajujícím Mimobandu, ale to bylo na dlouhou dobu všecko. Až převážně dívčí Lakomá Barka z Českého Krumlova svými (textově sice naivními, ale muzikantsky hezkými) historizujícími folkovými písničkami poněkud zahřála duši v první jarní den. No a dvě dobré kapely přišly na závěr: velešínská Fontanela s bluesovým folkrockem tou zvukovou houštinou přece jen protáhla kus muziky až do mých uší a Acoustic impact z Tábora je pak skutečně pohladil. Jde o akustickou odnož táborského Telegrafu, trio složné ze dvou výborných kytaristů a nejméně dobrého perkusisty, hrající najazzlé instrumentální improvizace, z nichž zejména ta závěrečná diMeolovská za to stála. Přiznám se, že na koncert uzavírající hostující celý Telegraf jsem až do konce nevydržel. Akustika sálu zase vyhrála. Pořadatel poskytl všem soutěžícím dvacet minut pro vystoupení, čehož většina využila ke čtyřem písním, některé ale zvládly i více. Tím se koncert protáhl na asi pět a půl hodiny a myslím si, že možná ony obligátní tři kousky na kapelu by byly lepší, obzvlášť, když těch průměrných bylo poměrně dost. Prostě, když jsem před usnutím bilancoval mezisoučet tohoto kola, měl jsem pocit, že zatím nic moc.

Druhý den bylo všechno jinak. Koncert se konal v akusticky nesrovnatelně lepším sále Střelnice, byl folkový a toho zajímavého tam bylo o něco víc. Zejména bych vyzdvihl spirituály kaplické Exfanty s velmi složitými a přitom zvládnutými vícehlasy (chtělo by to ale ještě trošku zapracovat na tom, aby se ta trocha swingového cítění po kapele rozložila rovnoměrněji). Zajímavé bylo i kytarové běsnění domácí těžko skloňovatelné sestavy Směr Jih. Shivers z Volyně předvedli vlastní tvorbu celkem průměrnou, ale v "keltských" kouscích se mi líbili velmi, zejména souhra jejich "jednobuněčných" dvojčat - flétnistek. Tři dobré zpěvačky mají Františkovo sestry (ČB), které mne zaujaly už loni. Letos jsem měl ale pocit, že jejich country šmrncnuté písničkaření zůstalo více méně na stejné úrovni. Pokorní Bonsai č. 3, interpretující ve vlastním mírně odlišném pojetí písně legendární kapely, mezi jejímiž protagonisty si osud opravdu krutě zařádil, tak pro mne byli asi druhou nejlepší kapelou večera.

Mám pocit, že se zde na jihu Čech dost kapel vydává na tenký led co nejzahuštěnějšího zvuku a to, co umí Folkšok, jim prostě nevychází. Když k tomu připočtu zbytečné komplikování (projevující se především v dojmu, že každý souzvuk je třeba vylepšit nějakou "těžkou šestkou"), mám pocit, že leckdy by míň "umění" bylo víc. A ještě jeden (asi moravský) postřeh. Nás učili, že máme tyto samohlásky: a, e, i (y), o, u. Stále častěji mám při poslechu českých kapel pocit, že zde mají samohlásky jiné, umístěné vždy někde mezi: ae, ei, ao a podobně. Zkrátka a jasně, jako by se tu rozmáhala ležérní až nedbalá dikce, působící často silnou nesrozumitelnost. Jednou z čestných výjimek byla na přehlídce hostující domácí kapela Jen tak tak (že by práce pedagogů v kapele?).

Celkově tedy jihočeská větev Konkursu Zahrady přinesla několik kapel, které je bez problémů možno pozvat sem v létě na Folkovou růži; pár, o kterých si dovedu představit, že budou mít šance u diváků patřit mezi ty úspěšnější v souboji o krtečky a důkaz o tom, že i v jižních Čechách je poměrně dost kapel sice nijak vynikajících, ale přinejmenším neurážejících vkus posluchače.

Jiří moravský Brabec