Nejbližší koncerty

4. 12. 2021, 15:00,
Hluboká nad Vltavou, náměstí

Akce Andělská Hluboká. Na náměstí čertovská dílna pro děti, fotokoutek, kromě nás i kapely Hudební kroužek a Globus. Od 14:00 do 16:00 mimořádně otevřený kostel. Na Ohradě akce Čerti v zoo.

 

Kontakt

E-mail:
bonsai_c3@centrum.cz

Mobil:
+420 731 207 270 (Vašek)

Adresa pro zasílání dárků:

Václav Koblenc
Sokolská 57
Č. Budějovice, 370 05

> Vzkazovník <

Jak bylo v Českých Budějovicích

Kolébka českého folku Budějice hostila Devítku v rámci pořadu Vaška Koblence a skupiny Bonsai č.3. Co na to Honza?

V Českých Budějovicích, jak známo, by chtěl žít každý. Kromě mě, teda, neboť mi tam při poslední návštěvě ukradli z auta kromě autorádia i kvaltpáku a až do Prahy jsem byl nucen řadit šroubovákem.

Nám bylo dáno navštívit Budějice dne 4.března, léta Páně 2003, a to na pozvání Vaška Koblence, kapelníka skupiny Bonsai č.3, studenta Jihočeské university a pořadatele folkových večírků tamtéž. Pozvání ku hraní na kolejích jsme přijali s povděkem, neboť nám z něj kynula krom finančního zisku i možnost osvěžit již notně okoralé vzpomínky na život studentský.

A jak tedy bylo? Báječně. V hospodě (skutečně ne nepodobné naší Pumpě blahé paměti) točili dva druhy piva. Platan a Regent, který chutnal spíše jako Samson, ale člověk nemůže mít všechno. Dále nabízeli sekanou, jejíž nevelké zásoby bráškové Hofrichteři zlikvidovali během dvaceti minut (došel i chleba) a korbáčky za patnáct. Záchody 2 -.

Koncert kupodivu nezvučila žádná z budějických zvukařských celebrit, ale mně neznámý štíhlý vousatý mladík (nebyli jsme, žel představeni) a se zvukově poměrně katastrofálním prostorem si poradil se ctí. Jeho předpověď, že budeme hrát pro pět korzujících diváků se, díky Bohu, nevyplnila. Sálek byl narvaný k prasknutí, což se projevilo i na kvalitě vzduchu, ale před takovým publikem člověk i vzduch oželí. Po eklatantním úspěchu Bonsai jsem koketoval s myšlenkou, že lidi přišli na ně a o přestávce odejdou, ale i já jsem se zmýlil. Zůstali až do konce a vytvořili tak nádhernou atmosféru, že i mé zatvrzelé srdce profesionálního cynika roztálo jako máslo. Po Davčově výkonu v opusu "Jdou nohy mý tety" dokonce jedna dívka povstala a několik vteřin (asi tři) aplaudovala v této poloze. Následně požádala mistra o podpis přímo na scéně, což je sice nevhodné, ale vzhledem k síle okamžiku pochopitelné.

Říká se vidět Neapol a umřít. Umírat se mi sice nechce, ale zažít takový koncert jaký byl ten V Budějkách je pro mě něco jako vidět Neapol.

Díky lidi a někdy ahoj

Váš Honza Brož