Bonsaižurnál

6. 8. 2019

Ema měla v Telči mámu i s ukulele aneb Fanoušci to chtěli, fanoušci to dostali. Když se na facebooku rozjela kampaň Chceme v Emě ukulele, nezbylo, než aby se Vlasta Procházka pochlapil a do písně o zodpovědném přístupu k rodičovství přidal kousek Havaje. Jak to sám okomentoval, znělo to skoro jako kdysi na 7. patře koleje K1. Letošní Telč, naše festivalová miss, nám opět dopřála náruč zážitků v čele s unplugged hraním v průchodu na štáb, neb pódium zmizelo při bouři pod vodou. Brzo dojmy sepíšeme, zcenzurujeme a hrstí fotek okořeníme.

2. 7. 2019

Tak jsme se o víkendu na Portě v Řevnicích prohráli ze semifinále do finále. V lesním divadle jsme si dali při Mohelnické kytku na kabát, v Emě připomněli význam antikoncepce a prožili si magické Zázraky, ve kterých se občas zasní kromě kapelníka i Zuzka. Trofeje posbírali jiní, jimž blaho přejeme, zvláště Elišce Kotlínové a Mírovi Baldrychovi. Prověřili jsme kvalitu XXL klobás, malinovky i střiku (v pohodě) a nezpanikařili, když čidlo teploty v kapelním voze zpanikařilo vedrem. "Jihočechy jste reprezentovali výborně," pochválilo nás vedení Porty, čehož si vážíme. Přejeme pěkné léto a někam za námi dojeďte.

6. 6. 2019

Pomoooc! Sdílejte, pátrejte! Bonsajní kriminální ústředna vyhlašuje celostátní pátrání po Putovní Bonsaji. Naposled (v březnu!) byla viděna na cestě do Mladé Boleslavi na adresu Michala Brzobohatého z firmy MB Interiéry sídlící na Staroměstském náměstí. Dnes nám tamní zaměstnankyně řekla, že pan Brzobohatý neví, že by putovní obálku převzal, ale jestli ano, neví, kde je... Ehm... Putovní obálka měla na sobě naposledy bílé obálčí šaty, jako poslední podepisovala Eliška Fialová, která ji do Boleslavi na jaře poslala doporučeně (viz foto). Zde stopa končí, v prodejně, která je asi v rekonstrukci. Kamarádi, jestli Michala Brzobohatého někdo znáte... Bonsai č.3 bude vděčná za jakoukoli informaci a za sdílení. Toho, kdo naši zatoulanou Putovnici pomůže objevit, po zásluze potrestáme :) Spešl prosíme všechny z Mladé Boleslavi a okolí.

29. 5. 2019

29. 4. 2019

Některé věci potřebují odstup. Emocí a promile bylo toho večera 17. listopadu prostě příliš. Jako dostatečný čas na odležení se 164 dní jeví. A když 20 let kapely, tak 20 (rozvitých) vět. Jak ta tři cella, skvělou buchtu a 32 písní při výročáku shrnout? Asi takhle: Dali jste nám, kamarádíčkové, dary. Děkujeme. Ještě jsme je nevypili. Tak si počtěte. FOTO Petr Zikmund