|
16.3.2009
Možná jste někteří z vás zvědaví, jak jsme Sobě slavili. Věřte, že do posledního dechu. Report zpracovává Jiřík, on na tom dělá, on na tom maká. Jenže poslední dny všichni nějak moc žijeme. Naplno. Je v tom poezie. Ze dne na den, z noci na noc, z nonstopů rovnou do procesů, z Pod věže do třísovských lesů. Tak aspoň vězte, že Peťula včera přežila jedno sudé výročí, kapelník za posledních 8 nocí naspal 23 hodin a Jiřík mj. okusil Lambrusco. Za Tomáše stačí jeho poslední sms: Jaxi mě ten noční život už začíná unavovat. Ale cítím, že žiju. :-) O tempora, o mores, drahý Cicerone! Luštěnka pod čarou: Nadměrný výskyt písmene Ž v tomto přípise jest nikoli náhodný. |
|
27.2.2009
 Jen co jsme klesli do Hifáče, hned jsme zjistili, jak Báječný je pocit po vítězství. Náramně milé AG Flečí přivítání z reprobeden nám nachystal místní šéfík Milhaus. Kapelník zkoušel, jestli lze rozbitý kapodastr vyspravit za pomocí nitě, čepičky od cykloventilku a basistových rukou. Nelze. Žofce to v modré moc slušelo, ještě líp zpívalo, zahrála i na kalimbu a kapelníka přivedla do úzkých, když ho svým typicky bezprostředním stylem vyzvala, ať si jednu písničku zabrnká s ní. Jinak hadačský a plzeňský fanklub tleskaly přiměřeně honorářům, v kotlíkářském okénku jsme poprvé do světa vypustili Optimistickou a První dámu jsme na dálku poslali do kinokavárny Kotva. Náš výstup se téměř plynule překulil v sejšn, kdy se u kontrabasu vystřídali skoro všichni a jenž měl dva vrcholy: Tomáš bravurně provedl Vltavu a Žofka u basy nesmírně procítěně přednesla známý hit Pod dubem, za dubem. Při nočně-ranní cestě zpátky omladina ve voze řešila erotický podtext slov Přišel za ní Pepíček, pošlapal jí košíček. Tak to jezdívá. PS: Fotky vystavíme, jen co nám je Irča pošle:) PPS (5.3.): Fotky visí. |
|
Šleh, jalovice a Fénix ve dveřích |
|
15.2.2009
Tak jsme si šlehli. Lajna literární zmámila všechny. Kapelník se rozněžnil, když potkal krajana, básníka Mnoháčka z Lovosic. V divadle SUD jsme se například dozvěděli, že Láska je jako jalovice a že kdo jinému jámu kopá, je hrobník. Našeho kontrabasáka nejvíce zaujala následující sdělení: 1) Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se dojde pro pivo.
2) Sání-komprese-výbuch-výfuk popisují základní procesy v těle cholerického kuřáka/alkoholika.
3) Dobrá hospodyňka ti k sousedovi i pro brko skočí. Halucinogenní večírek vyvrcholil v Modrých dveřích, kde jsme se drze zhostili role pokapely ASPM. Někteří se zodpovědně věnovali rumu, jiní zkonstatovali, že "se i před večerem někdy sešeří", jedna tvrdila, že Tvář jí zůstává a další se s průhlednou výmluvou na přílišnou gravitaci opírali o bar(manku). |
|
8.2.2009 
Tak jsme se rozhodli zpestřit titulní stránku stránek. Ale začneme raději pozvolna a odzadu, abyste neutrpěli šok náhlým zjevením různých zjevů. Z Pardubické folkové noci, která proběhla 7.2. a na kterou se vypravila téměř kompletní Bonsai za účelem poslechu a nočního hraní, se dochovalo samozřejmě mnohem více obrázků, které můžete shlédnout zde. V krátkosti pár drbů. Za prvních kilometrů jsme stačili udělat dvě zastávky, první v Lišově kvůli rozlitému pivu v autě (vyřešeno vběhnutím do nejbližší hospody a půjčením tamního hadru), druhou kvůli čůrací pauze, kterou i přes rozlité pivo musel Tomáš absolvovat a kvůli které jsme málem nestihli zelenou. Vynahradil to tím, že nám uplácal sněhuláčka, kterému ale vstup do auta nebyl ze zřejmých důvodů povolen. Po příjezdu a koncertním náslechu noc dlouhá, prohraná, propětá, probdělá a prozážitkovaná. Odjezd příliš ráno, čímž jsme se prý připravili o velkou žranici, což nám po několika dnech mezi řečí neopomněl oznámit Epy de Honza. P.S. Víte, že Marien mají novou zpěvačku? Blahopřejeme:-) |
|
Kahan, bluesgrass a folkpunk |
|
26.1.2009
Tož jest za námi víkend vskutku betelně prohraný. Ve Strakonicích, kde se o nás báječně staral velmi milý čajmistr Simon, si Peťula zahrála vyjma jiného na kahan a vařečku, nad hlavou nám zářil lampion a z jednoho duetu jsme znouzectnostně stvořili monet. Abyste si mohli udělat obrázek, tedy spíše 3 obrázky, koukněte na fotky. Pak jsme přejeli do Písku, kam nás nalákal Mauglí a spol. V tamní divadelní kavárně jsme při sejšnu bluegrassové standardy kořenili bluesovými postupy, Peťula a houslista Pavel vystřihli osobité sólo do jedné z perel české country, kapelník si liboval, jak se mu po vínku pěkně pěje, na baru jsme kromě rozličných metax a plachetniček přijali i pozvání na jednu chatu a těsně před odjezdem (cca 3.00) stihl Jiřík na přání jedné z pohledných dam ještě rozHejnit včely. Přestože někteří z nás spali jen 4 hodiny a jedna potom další 4 hodiny nahrávala, zvládli jsme ještě v nedělním večeru tříhodinovou zkoušku. Za odměnu jsme se pak na kolejním Káčku dozvěděli, že píseň Proč si říkám se dožila své punkové úpravy. Jak řekl kamarád Vojta, klasická punková sestava: kytara a heligonka. A hlásíme dopravní rekord: do felicie jsme se vmáčkli se třemi kytarami, cellem, bongem, kontrabasem a dvěma flétnami. |
|
4.1.2009
Hlásíme, že s devítkovým rokem jsme stránky zatěžkali prvními fotkami aneb Solnice poklepem a obrazem ZDE.
Jinak kytarová sekce právě prodělala nad čajem medovým mluvenou zkoušku.
Její obsah lze shrnout jedním slovem: souŽENí... |
|
|
|
|
|
|
Strana 52 z 54 |
|
